Ing. Dr. Emil Jakeš

* 26.4.1906 – † 26.8.1939

Narodil se v České Jablonné. Vystudoval vyšší hospodářskou školu v Chrudimi a poté vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství při českém vysokém učení technickém v Praze. Již jako středoškolský student projevil mimořádné nadání a zájem o odbornou literaturu, který vyústil v hojnou literární činnost v různých zemědělských časopisech. Z té doby pochází také svěže napsaná brožura Rašelina v hospodářství, kde teprve 19-letý Jakeš s překvapujícím smyslem pro zemědělskou praxi píše o využití rašeliny k různým účelům v zemědělství.

Ani jako posluchač vysoké školy nezanechal literární činnosti v různých odborných časopisech. S úspěchem se pokoušel i o básně, fejetony, povídky a román. Hlavní rozvoj jeho schopností a tvůrčí vědecké činnosti nastal až po návratu z vojenské služby. Nepřízeň doby způsobila, že nemohl pevně zakotvit, takže zpočátku pracoval v knihovně Státních výzkumných ústavu zemědělských v Praze, odkud přestoupil do služeb I. odboru ministerstva zemědělství. V této době pracoval ze soukromého zájmu v ústavu mikrobiologickém při státních výzkumných ústavech zemědělských a v bakteriologickém ústavu při vysoké škole zemědělské a lesního inženýrství v Praze.

Zabýval se studiem fysiologie antagonismu mikroorganismů a působení některých stimulantů na jejich vývoj. Antagonismus mikroorganismů na tuhých substrátech byl také tématem jeho disertační práce, na základě které byl r. 1937 promován doktorem technických věd.

Tyto Jakešovy studie, jakož i jeho práce z prosince 1937 o mikrobiologickém problému motýlokvětých trav, ho přivedly k teoretickému bádání o vzrůstových látkách – fytohormonech (pozn. tyto látky iniciují procesy růstu a diferenciace rostliny a synchronizují její vývoj se sezónními změnami prostředí), v nichž se stal brzy odborníkem zvučného jména.

Nadaný vědecký odborník a vynikající popularizátor vědeckých poznatků, který dovedl svůj postřeh svěže a výstižně sdělit široké veřejnosti, zemřel náhle několik dní před začátkem II. světové války.

Převzato z Přibyslavského občasníku 12/2010 – J. Ledvinka, ml